Sklářství v Českém ráji
Sklářství má na území Čech tisíciletou tradici a právě náš kraj je se sklářstvím obzvláště těsně spjatý. Sklářské pece pracovaly na našem území již v 9. století. První písemná zmínka o výrobě skla v Čechách pochází z roku 1162 z pera benediktinského mnicha z kláštera na Sázavě.
Sklárny ke svému provozu potřebovaly obrovské množství dřeva, vhodné podmínky pro ně byly tedy v našich těžbou dřeva tehdy nedotčených horách, kde ve druhé polovině 13. století vznikaly první světské sklárny. Tehdy vznikly sklárny v Krušných, Jizerských i Orlických horách, v Krkonoších i na Šumavě.
Středověcí skláři vyráběli okenní terčíky, perličky i duté sklo. Dosáhli výjimečného postavení ve feudální společnosti a někteří byli i povýšeni do šlechtického stavu. Objem sklářské výroby brzy převýšil domácí spotřebu a tak už tehdy začali výrobci své výrobky vyvážet do okolních zemí. Velký rozmach sklářské výroby v našem širším regionu nastal v 16. století, kdy na pozvání Vartenberků a Smiřických přišli ze Saska znamenití huťmistři. Koncem 17. a začátkem 18. století dosáhli obecně čeští skláři bezkonkurenčního postavení na evropských trzích. Vytěsnili i benátskou konkurenci, která si do té doby držela dominantní pozici. V té době byly zdokonaleny mnohé technologie zpracování skla, ale byl také dobře organizován obchod a export do okolních zemí.
V 18. století se také poprvé v našem regionu zjevuje bižuterní výroba. Podnět k ní vzešel původně z Turnovska, které má dlouhou kamenářskou tradici, související s výskytem drahých kamenů na Kozákově. V 18. století však turnovské kamenářství trpí přechodným nedostatkem suroviny, tak se tam začíná tavit a zpracovávat skelná kompozice, která má nahradit drahokamy vzhledově podobnou surovinou, ale přitom levnější a dostupnější. Roku 1711 je prvně v Turnově pálena skleněná kompozice, a v druhé polovině 18. století začali jako první používat bratři Fišerové výrobu kamenů z kompozičního skla mačkáním u kahanu. Na Jablonecku vytvořila vrchnost pro toto podnikání příznivější podmínky, a tak se brzy bižuterní výroba z Turnovska přemístila na Jablonecko, kde se rychle rozvíjela.
V šedesátých letech 19. století nastává na Jablonecku nebývalý rozmach bižuterní výroby. Jablonečtí výrobci nestačí pokrýt rostoucí poptávku, a tak se bižuterní výroba rozšiřuje i na Železnobrodsko. Bižuterní výroba je tu vítanou možností obživy, neboť právě tehdy nastává útlum do té doby rozšířeného soukenictví.
Nejprve na Železnobrodsko přichází broušení korálků a výroba tzv. sekanice, což byly drobné skleněné korálky, sekané či řezané ze skleněných trubiček původně kovovými noži, později na jednoduchém stroji zvaném cojk, klemprda nebo klemprcojk. (Z německého Trempelzeug). Nasekané kousky byly pak dále zpracovávány broušením na velkých pískovcových brusech. Vzniklé korálky se pak také navlékaly, což byla především ženská práce. Zpočátku se korálky brousily jednotlivě, později došlo ke zrychlení této technologie broušením na drátech.
Kromě výroby sekanice a broušení proniká v druhé polovině 19. století na Železnobrodsko také viklování, drikování – mačkání. Viklování neboli vinutí perlí je navíjení horkého skla z roztaveného konce skleněné tyčinky na drát, perle se pak různě tvarují (do pomocných formiček, dále pomocí pinzety a jiných pomůcek), různými způsoby zdobí. Každý kus je originálem, vzniklým ručně u sklářského kahanu. Vinutí perlí se rozšířilo kromě Železného Brodu hlavně v oblasti Maloskalska. Technologie mačkání u pece vznikla na Jablonecku a nevyskytovala se tehdy nikde jinde. Nejstarší mačkárna vznikla v Huti roku 1860, další byla postavena 1865 v Huntířově a pak vznikaly v hojném počtu hlavně v oblasti mezi Jabloncem a Železným Brodem, mnohé stojí dodnes a dotvářejí tak typickou tvář zdejšího sklářského kraje. Mačkáři používají skleněné tyče o síle 20-25mm, ty nahřívají v peci a mačkáním rozžhavené skloviny do kleští s formou dávají výrobkům tvar.
Po přelomu století sklářská výroba na Železnobrodsku nadále vzrůstá a stává se pro město i okolí velmi významným průmyslem. Pak vznikla myšlenka na založení sklářské školy v Železném Brodě. Odborná sklářsko-obchodní škola zde byla založena v roce 1920. Železnobrodská škola se dovedla záhy prosadit novým, moderním pojetím sklářství. Odklonila se od pouhého řemeslného dekorativního zpracování skla a kladla důraz na originalitu, umělecké, autorské zpracování skla a nové, do té doby nepoužívané techniky. Prvním ředitelem školy se stal architekt Alois Metelák, žák Josefa Plečnika. Založení sklářské školy bylo pro železnobrodské sklářství přelomové. Dalo Železnému Brodu zcela nové způsoby zpracování skla, bylo podmínkou dalšího rozvoje celého města. Železný Brod se začal zanedlouho zviditelňovat na světových sklářských výstavách. Velký úspěch zaznamenávaly především skleněné figurky dle návrhu profesora Jaroslava Brychty.
Ve dvacátých letech 20. století zaměstnávaly na Železnobrodsku mačkárenské a brusírenské provozy téměř čtyři tisíce pracovníků a ještě asi tisícovka lidí pracovala v malých rodinných dílnách. Nadějný rozvoj sklářství byl však v roce 1938 náhle přerušen. Po připojení pohraničních oblastí k Německu, čelili naši skláři silným tlakům z německé strany na omezení nebo úplné zastavení našich sklářských podniků. Představovaly totiž silnou konkurenci pro skláře německé a ti využívali nové situace k odstranění české konkurence.
Osudový zlom přišel pro skláře v únoru 1948. Tehdy byly vyvlastněny do té doby soukromé sklářské firmy a mocenskými prostředky byla veškerá podnikatelská aktivita potlačena. Stejně jako podnikatelé v jiných oborech, byli i sklářští podnikatelé pronásledováni a dokonce někteří vězněni. Výroba byla pak soustředěna do velkých fabrik, vznikl národní podnik Železnobrodské sklo. Železnobrodské sklo si v roce 1950 vytvořilo vlastní výtvarně-technické středisko a zaměstnalo tam místní výtvarníky. Zaměřilo se na tavenou plastiku, umělecky zhodnocenou a proslavenou Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brychtovou. Mezníkem se stala světová výstava EXPO 58 v Bruselu, kde Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová představili tavené plastiky s vnitřní tvarovanou dutinou. Naši výtvarníci a skláři pak vystavovali i na dalších výstavách a pro sklářské výtvarníky důležité mezinárodní kontakty nepřerušila úplně ani tzv. normalizace. 
Další podstatnou změnu přineslo obnovení možnosti podnikání v r. 1989. Nadějný rozvoj je v posledních letech poněkud utlumen vzrůstající asijskou konkurencí, ohrožující české sklářství v dosud nevídané míře. Sklářství ovlivňuje a podstatným způsobem utváří život v našem kraji už po mnoho let a věřme, že si najde životaschopnou podobu i pro roky příští. Zakončeme slovy sklářského výtvarníka Stanislava Libenského, který na dotaz na svůj vztah k Železnému Brodu odpověděl: "Je to kraj, kterému sklo koluje v žilách, a my už ho nemůžeme a nechceme opustit“.
Přijeďte a přesvědčte se, že se v Českém ráji, především na Železnobrodsku, vyrábí i dnes kvalitní a originální skleněné šperky, figurky a další sklářské výrobky. Objevit tajemství této výroby můžete v řadě sklářských dílen a podniků, kde vám ochotně představí své řemeslo. Při této příležitosti máte také možnost zakoupit jejich kvalitní výrobky. Zážitkem je i návštěva Střední umělěcko-průmyslové školy sklářské v Železném Brodě, kde se seznámíte s nejrůznějšími technologiemi sklářské výroby a uvidíte práce současných studentů. O historii a tradicích zdejšího sklářství se pak mnoho dozvíte v Městském muzeu Železný Brod.
Zdroj: Ing. Alena Kortanová
